Jak naplánovat první horskou túru

01Výběr trasy podle schopností celé skupiny

Prvním krokem je výběr vhodné trasy. Začátečníci často vybírají podle vzdálenosti nebo atraktivity cíle. Jenže dva výlety dlouhé deset kilometrů mohou být úplně odlišně náročné.

Představme si dvě trasy:

Přestože jsou obě stejně dlouhé, druhá bude zpravidla fyzicky i technicky výrazně náročnější.

Při výběru trasy proto sledujeme především její délku, celkové stoupání a klesání, charakter terénu a předpokládaný čas potřebný k dokončení.

Přizpůsobte trasu celé skupině

Pokud vyrážíme ve více lidech, měli bychom trasu vybírat podle schopností nejméně zkušeného nebo fyzicky nejslabšího účastníka.

Plánování podle fyzické a psychické kondice nejslabšího člena skupiny doporučuje také Horská služba ČR ve svém desateru.

Nemá smysl naplánovat náročný výstup jen proto, že ho většina skupiny bez problémů zvládne. Pro někoho může být stejná trasa výrazně obtížnější.

Zohlednit bychom měli nejen kondici, ale také zkušenosti s horským terénem, zdravotní omezení a psychickou pohodu jednotlivých účastníků.

Kolik lidí by mělo vyrazit?

Pro začátečníky je vhodné vyrážet ve skupině. Praktickou volbou mohou být například tři lidé nebo více, pokud skupina dokáže společně fungovat.

V případě úrazu může jeden člověk zůstat se zraněným a druhý přivolat pomoc, pokud to situace vyžaduje. To však neznamená, že samotný počet účastníků zaručuje bezpečnost.

I dvojice může být na jednoduchou trasu dobře připravená a naopak početnější skupina může podcenit počasí nebo obtížnost terénu.

Pro začátečníky bychom každopádně nedoporučovali první náročnější horské túry absolvovat o samotě.

Zdroj k plánování podle skupiny: Desatero Horské služby ČR.

02Odhad času, přestávky a rezerva

Při plánování nestačí vědět, kolik kilometrů chceme ujít. Potřebujeme také realisticky odhadnout, jak dlouho nám túra potrvá.

Turistické mapové aplikace obvykle dokážou zobrazit odhadovanou dobu chůze. Tento údaj je ale pouze orientační.

Skutečný čas ovlivňuje kondice účastníků, obtížnost terénu, převýšení, přestávky i aktuální podmínky.

Počítejte s přestávkami

Pokud nám aplikace ukazuje čtyři hodiny chůze, neznamená to, že za čtyři hodiny budeme určitě zpátky.

Do plánu musíme zahrnout odpočinek, jídlo, fotografování nebo případné zpomalení skupiny.

Stanovte si čas návratu

Ještě před odchodem bychom měli vědět, kdy se chceme nejpozději vrátit.

Pro začátečníky je rozumné naplánovat návrat s dostatečným předstihem před západem slunce. Pohyb po setmění může být náročnější, zvlášť v neznámém terénu.

Pomoci může také předem stanovený čas, kdy se rozhodneme, zda pokračovat k cíli, nebo se vrátit.

Příklad: Pokud chceme být nejpozději v 17:00 na parkovišti, můžeme si určit, že ve 13:00 vyhodnotíme svůj postup. Jestliže jsme výrazně pozadu, zvolíme kratší variantu nebo návrat.

Rozhodující přitom není samotná hodina, ale zbývající vzdálenost, terén, denní světlo a stav skupiny.

03Počasí a aktuální podmínky

Počasí dokáže výrazně ovlivnit náročnost i bezpečnost túry.

Zatímco v údolí může být příjemně, na horském hřebeni nás může překvapit silný vítr, déšť, nízká viditelnost nebo výrazně nižší teplota.

Předpověď bychom proto měli sledovat už při plánování a znovu ji zkontrolovat krátce před odchodem.

Zajímat by nás měly především:

• Teplota v oblasti, kam se chystáme.
• Rychlost větru a jeho nárazy.
• Pravděpodobnost deště nebo bouřek.
• Viditelnost a případné meteorologické výstrahy.

Pokud jsou podmínky nevhodné, je lepší trasu upravit, vybrat jinou lokalitu nebo výlet odložit.

04Návrat a možnosti zkrácení túry

Jednou z nejdůležitějších částí přípravy je plánování návratu.

Často se soustředíme na samotný cíl – vrchol, rozhlednu nebo horskou chatu. Jenže dosažením cíle túra nekončí.

Čeká nás ještě cesta zpět, při které už můžeme být unavení a méně soustředění.

Proto bychom měli předem znát nejen cestu k cíli, ale také celý návrat.

Připravte si alternativní trasu

Představme si, že plánujeme celodenní túru, ale během výstupu se výrazně zhorší počasí nebo jeden z účastníků začne pociťovat vyčerpání.

V takové situaci je výhodné vědět, kde lze túru bezpečně zkrátit.

Při plánování si proto vyznačme:

Hlavní trasu – cestu, kterou chceme absolvovat za příznivých podmínek.

Alternativní trasu – kratší nebo méně náročnou variantu, kterou můžeme zvolit, pokud se situace změní.

Možnosti předčasného návratu – místa, odkud lze bezpečně dojít do údolí, k dopravě nebo na jiné vhodné místo.

Ne vždy musí existovat několik samostatných sestupových cest. Někdy je nejbezpečnější vrátit se stejnou trasou.

Důležité je mít tyto možnosti promyšlené předem, nikoliv je začít hledat až ve chvíli, kdy nastane problém.

05Vybavení a příprava

Správná výbava závisí na délce túry, počasí a náročnosti terénu.

Na běžnou jednodenní horskou túru bychom neměli zapomenout na vhodnou obuv a oblečení, dostatek vody a jídla, nabitý telefon, možnost navigace, čelovku a lékárničku.

Právě lékárnička je věc, kterou si mnoho lidí bere s sebou, ale ne každý ví, jak její obsah použít.

Neměla by být pouze položkou, kterou si odškrtneme ze seznamu. Je důležité vědět, co obsahuje a jak s jednotlivými pomůckami zacházet.

Proč nespoléhat jen na rychlý příjezd pomoci?

Pokud dojde k úrazu, nemusí být pomoc okamžitě na místě.

Zásah v horském prostředí může komplikovat nepříznivé počasí, obtížně přístupný terén nebo omezené možnosti nasazení vrtulníku.

Proto je důležité umět přivolat pomoc, mít základní znalosti první pomoci a být připravený na dobu, než záchranáři dorazí.

06Navigace a orientace

I dobře naplánovaná túra se může zkomplikovat, pokud ztratíme přehled o své poloze.

Před odchodem bychom se měli seznámit s průběhem trasy, důležitými rozcestími a místy, kde budeme měnit směr.

Vhodné je mít trasu uloženou také offline, protože mobilní signál nemusí být v horách všude dostupný.

Samotná navigace v telefonu ale nestačí. Musíme vědět, jak ji používat, a mít záložní možnost orientace pro případ vybití nebo poruchy zařízení.

Pokud si nejsme jistí správným směrem, neměli bychom pokračovat naslepo do neznámého terénu.

07Předání plánu blízké osobě

Jedním z jednoduchých, ale důležitých bezpečnostních opatření je předat někomu informace o plánované túře.

Může jít o rodinného příslušníka, kamaráda nebo jinou důvěryhodnou osobu, která se výletu neúčastní.

Sdělte jí:

• Kam se chystáte a kudy plánujete jít.
• Odkud budete vyrážet.
• Kdy předpokládáte návrat.
• Kdo jde s vámi.
• Co má udělat, pokud se ve smluvenou dobu neozvete.

Pokud během výletu trasu výrazně změníte a máte možnost se spojit, informujte ji také o této změně.

Po bezpečném návratu nezapomeňte potvrdit, že jste v pořádku.

Takový jednoduchý postup může v případě mimořádné události pomoci s rychlejším určením oblasti, kde byste se mohli nacházet.

08Kdy změnit plán nebo se vrátit

Ani nejlepší plán nedokáže předvídat úplně všechno.

Během výletu se může změnit počasí, stav cesty nebo fyzická kondice účastníků. Proto je důležité průběžně vyhodnocovat situaci.

Rozhodujte společně

Pokud jdete ve skupině, měli by všichni dostat prostor říct, jak se cítí.

Únava, nejistota nebo obavy nejsou důvodem k posměchu. Jsou to informace, které mohou ovlivnit bezpečnost celé skupiny.

Pokud někdo nezvládá pokračovat, není správné ho nutit jen proto, že ostatní chtějí dosáhnout cíle.

Stejně tak by se skupina neměla bez rozmyslu rozdělovat a nechávat vyčerpaného nebo nezkušeného člověka samotného.

Společné rozhodování neznamená, že musí všichni za každou cenu souhlasit s pokračováním. Bezpečnost má přednost před původním plánem.

Kdy je lepší se vrátit?

Důvodem k přehodnocení nebo ukončení túry může být například:

• Výrazné zhoršení počasí.
• Vyčerpání některého z účastníků.
• Ztráta orientace.
• Neočekávaně náročný nebo neprůchodný terén.
• Nedostatek času na bezpečný návrat.

Naopak může být důkazem, že dokážeme realisticky vyhodnotit vlastní možnosti a dát bezpečnost před dosažení cíle.

09Nouzová situace a přivolání pomoci

I při dobré přípravě může dojít k úrazu nebo jiné nouzové situaci.

V takovém případě je důležité zachovat rozvahu, nevystavovat sebe ani ostatní dalšímu nebezpečí a podle závažnosti situace přivolat pomoc.

V České republice lze v případě nouze využít linku 112, při zdravotnické tísni 155 nebo pohotovostní číslo Horské služby 1210.

Při přivolání pomoci se snažte co nejpřesněji popsat místo, kde se nacházíte, co se stalo, kolik lidí potřebuje pomoc a jaký je jejich stav.

Nespoléhejte na to, že se záchranáři vždy dostanou na místo vrtulníkem. O způsobu zásahu rozhodují podmínky a konkrétní situace.

Aplikace Záchranka

K přivolání pomoci lze využít také aplikaci Záchranka. Tlačítko SOS nabízí volbu zdravotní pomoci (155) nebo jiného typu ohrožení (112). Při volbě 155 aplikace odešle nouzovou zprávu s polohou a nabídne telefonický hovor. Nabídnutý hovor na linku 155 nebo 112 je nutné potvrdit a spojit se s operátorem.